Báječnej,mužskej svět.

Pro Marcelu,holku úsměvnou.
Když zapomeneš na ty,co život znudí.
Ten jeden.Básník.Pohádkovej.
Pak věta,mám rád starší ,zralé.Taky jsem starší.Davová psychoza.Ubrání let.
Jednu takovou,dokonce miluju a moc.
Nečekáš to od básníka.Tyhle kecy,nečekáš.
Odpověď.To musí být osoba tvého zájmu,značně přezrálá.
Když i ty jsi starší,než uvedeno.
Nečekaný vývoj.
To bych od tebe nečekal.
Nečekal.Nedočkal by se.Kdyby nekrafal,nekrafeš taky.
Konec zájmu,Konec psaní.Z obou stran.
Zapomenout.Nemyslet na to.
Myslet na ty usměvavé.Co život oblažují.
Řezník.Smích ,jen vejdeš.
Franto,přines něco.Jde se nakupovat.Pokyn do zákulisí.
Večer na "základně"?
Jo a nezapomeň dřeva.Má dvě.Kytara a banjo.To není až tak dřevo,ale nevadí.
Těším se ,mám tě rád,čoveče ,holka kámo.
Taky mám .Už dlouho mám.
"Kdybych já byl kovářem a měl jeho sílu,
žárem ohně pak ozářen,ukul bych si vílu.."
Ta jeho víla,už víla není.Má jí rád i vyžranou.Je jeho.Celej život.
Na krásná posezení,přijdou oba.Vždycky.
Kdyby něco,brnkni.
Vím a nezneužiju.Brnknu.jenom tak,pro radost.Oni taky.
Abychom věděli.
Dřevorubec.
Polejvá jazyk.Neustál alkohol.Jeho neustála žena.Jeho žena.Nádherná.Škoda.
Dříč,urvanej,jako kůň.Dodává sílu chlastem.Divný,ale jeho rozhodnutí.
Kamarád.Citlivej,pozornej.Ke každému,kdo nezradil a nezradí.
"Měl kapsy prázdný Frankie dlouhán,po státech ,toulal se jen sám.
A že byl veselej,tak každej měl ho rád.
Tu mlčky, ruku k dílu přiloží a zase jede dál
a každej kdo s ním chvilku byl,tak dlouho se pak smál.."
Les.Jeho život,částečně i tvůj spolu s ním.
Lež a konečně mlč.Dívej se.
Ležíš.Tři dny čekáš,pak vidíš.
Veverčáci.Běsnění.Kousaj do mochomůrek. Pak za holkama. Mazec.Bordel v lese.
Koukáš,kamarád taky,směješ se ,on smíchem brečí.
Taky bych si kousnul,co říkáš?
Neříkáš nic . Hroutíš se při té představě.Do mechu.
A to vidíš v akci,jenom veverky.
Je tu pro tebe,celej život.On ví,ty víš.
Brnkni,kdyby něco.Smích.
No,jo.Budka na "loupáku" vlevo.
Nikdo u ní.Obchůzka.Dlouhá.
Bude jaro.S jarem se vrátí.Všechno se vrátí.Bude s tebou,s váma.Se všema.
Další.
Velkej srdcař.Miluje holky.Holky jeho.
Skvělej zpěv.Má to vyštudovaný.Hra na lžičky.Obyčejný,malý.Rytmus.Ještě skvělejší.
Humor,celej den.Večer zvlášť.A holky.Kolik,už jich rádo podlehlo.
V noci,tě vezmu domu.
Trošku ti zatrne,ale jedeš.
Nezamíří k tvému domovu.Jede se na chatu,se dozvíš.
Proběhnou ti hlavou všechny kamarádky.
Zastav u hospody,kup něco.Vodu tam pít nebudu.
Běží s příslibem v mozku.S příslibem i jinde.Asi.
Taky běžíš.Na druhou stranu.Pět kiláků po hlavní.Domu.
Každej kamion tě smete.Doma. Vydechneš. Smích, úlevnej se dostaví.
Vejmrd.Napsáno na plechu.Na plíšku na krku.Tvoje jméno,leta Páně .Nezapomenout.Pomstít.
Odplata,ještě nebyla.Vidíš jí v jeho očích.Vidíš,při každém setkání.
Já debil,jsem tě ještě půl hodiny hledal.
"Hříšník a fláma a postava známá ,jsem já,já,já,já.."
Je.Učitel je.Dobrej.Děti ho milujou.Bere je do přírody.Ve dne.
V noci,jiná práce.Jeho zamilovanější.Asi ne.
Ve dne cnost. V noci bujnost.Ať mu to vydrží.
Jen když to jde okolo tebe obloukem.
Jinej kluk.
Nemakačenko s diplomem.
Nepotřeboval.Jeho život,jeden velkej vandr.
Paničky,nudící se holky.Prachatý.S těma se to žije.
Občas,to dřív.Odpočinek za příživnictví.Když v občance chybí razítko.
I tam se mu líbí.Nikdy nenaříká.Miluje volnost,život a radost v něm.
No,tak jsem se na chvilku zastavil.
Na poslání kašle.Co by budoval bordel.Udělá si svůj,příjemnější.
Zná ho celej svět.Na Aljašce jednou.Někdo řekne.Jak se máš parde,dlouho jsem tě neviděl.
Přijde.Hoď sem něco poživatelnýho.Jsem láskou přežranej.Do huby nic nemám.
Povídání.Pár dní.Přijde na hodinku a zůstane týden.Už to znáš.
Pomůže .Opraví,upraví.Udělá.Jen tak.Dobrá nálada.Neutuchající humor.
Neptáš se,co dělá.Sám poví.Píšu.To jsem vystudoval.Jednou to všechno bude tvoje.
Plná almara,toho je.Moje ,tvoje dědictví.Podmínka.
Podmínka,že ho sypkého,nasypeš pod strom.Co označil.Kdysi.
Označení popojelo k mrakům.Není vidět.Taky popojel.Věkem.
Miláček žen.Zůstane do smrti.
"holky,ty já,mám všechny rád.."
Má a ví proč.
Muzikant.Ředitel hudební školy.Další,na vzpomínání i stále pro život.
Na setkáních.Decentnost stranou.Uvolnění.
Má to tak.Rozdvojená osobnost.
V práci velkej šéf.Doma výchovnej.Hodně tvrdej.
Nikomu to nevadí.Milujou ho.
Při popití o problémech jinej člověk.Odpočinek od důstojnosti.
Svojí ženu všude má.I tady.Ráda se dívá.Na uvolněného muže.Klape jim to.
Někdy,se má plné zuby.Sám ,sebe.
Zajde na karty.Popovídat.Vykecat se.Bojuju se sebou.Celá léta.
Někdy žárlivostí zlej.Na svojí holku.Nemá důvod.Lepšího by nenašla.Ona ví.
On se brání.Nevěří.
Ví,že
"Blázen žárlí,až umírá,holku krásnou neuhlídá.."
Nemusí hlídat.Férovou holku má.
Postěžovat si občas potřebuje.Na sebe.Jakej je vůl.
Při kartách se dobře povídá.Říká.Směje se.Zabavím ti mysl.Vyhraju na cigára.
Jsem vykecanej,mám co hulit.Ty si vem meprobamat a pokus se spát.
Jde domu klidnej.Klidnější.Veselej.Skoro.
Trošku zádumčivé myšlení.Má ten kluk.
Dobrej kamarád.Kdybys něco,víš,tak brnkni jinam.Smích.Ahoj,zase se někdy těším.
Poslední.
Kamarád tvého muže.Kdysi.Spolustudent.
Muž není.On ano.
Pomůže,stačí zavolat.
Předělal bejvalej byt.Sice k obrazu svému,ne tvému.Nevadí.Žít se v tom dobře dalo.
Špína.Solvina.
Špína všude.Ale proč solvina.Nevíš.Řev.Pálí to.
Nedivíš se,že pálí.Nedivíš se.Že najednou nahej chlap.Běhá.Řve.
Do kreténů si nadává.
Solvina na intimní místa.Dost velkej žrout špíny.
Sedíš.Snažíš se nevnímat nahotu,nadávání.
Nejde mi to.Co nejde.Slovo nejde nezná.
Bomba.Na šlehačku.Nejde do ní ta malá nálož,co našlehá.
Dej to sem.Tu jehlici taky.Nevíš,něco se ti nezdá.
Šlehačka.Všude.Moře bílého,mazlavého.
Chechtot.Tvůj.Až všechno bolí.
Jsem se lek,že budeš naštvaná.Hele,nepálí to.Najednou.
Vidíš.Dobře namazáno.Nevidíš ,co bys možná ráda viděla.
Stačilo by to slíznout,napovídají jeho oči.
To určitě.Napřed sladko,přesladko a pak solvina.
Na to mě nenachytáš.No kdyby nebyl ten žravej základ,pod tím sladkým.
Nevíš.Nevíš ,co by bylo, bývalo bylo.
Už se nedozvíš.Po těch letech krásného kamarádského vztahu,už ani nepátráš.
Žiješ dneškem.Setkávání.
Kdyby nebyla.Smutno by bylo.
Takže.
" Není nutno,není nutno,aby bylo přímo veselo,
hlavně nesmí býti smutno,natož ,aby se brečelo.."
A vědět,že
"pár přátel mít,co s náma jdou.."
a nenarušovat jejich
"ten báječnej mužskej svět..
nepochopěj nikdy ženský.."
Jo,ten jejich,krásnej svět.
Až k nepochopení báječnej.
Oni vědí.Ty víš.
Má to tak být?
Má.

12.03.2009 14:29:41 | stálý odkaz


vyřazená samice.

Divnej pocit.
Dobrej,když si uvědomíš sama.
Nemáš co nabídnout.Konec.Nic.
Nedopustit.Nenechat samce,aby pocit vnutil.
Mladší, lehko vnutí.
Tvoje chyba.
Starej ne.
Má dost sil.Mladá ,mladší,nejmladší.
Starou nechá v klidu.
Nevadí.
Nemáš ráda stáří vedle sebe.
Sny.
Mladé maso,tělo.
Vypnuté,hebké,pevné,tuhé,nadupané.
"Až kočka tiše zapřede..
však na konci těch cest,kam jinam mohli bychom plout
a všechno ,stejně klidně nést a touhy nechat vyvanout.
Však na konci cest těch a přímá odvaha tě opustit
a dlouhý klid a dlouhý dech
a všem i sobě odpustit".
Nedovolit.
Mládí k mládí.
Stáří,už nikam.
Nedovolit pocit vyřazenosti.
Dovolila jsi.
Řekla sis o to.
Jednou,stačilo.
"Nedávno přišel ke mně,sladkej a milej byl
a doopravdy jemně,jemně mě oslovil.
Vy by ste porád seděla a nevydala hlásku a to se přece nedělá
a já vás varuju.
Tak aby ste to věděla,tak já vám vyznám lásku,
tak aby ste to věděla,tak já vás miluju.."
Mozek,myšlení,názor.
Miloval.
Nic víc.
Vyměnil.
Za Merkura ve Venuši.
Vstřícné,ke všemu.
Bez myšlení.
Bez myšlení,že člověka vynechám.
Samec musí za samicí.
Co je ještě dobrá.Dychtivá,dobře udělaná.
Tam,je to se vším.
Jezdit někam kecat.
Vytracenej čas.Stačí telefon.
Pohrdnutí kamarádstvím.
Myšlení samce.Nic víc.
Odkázal.Kam patříš ,ukázal.
Poznání.
Jedno.V životě.
Muselo přijít.
Poděkuj,rozluč se a zmiz.
Vyřazená.
Na kalendář nezapomínáš.
Víš to.Sama to víš.
Jenom potvrdil.
Ustojíš to.Se ctí,to ustojíš.
"Žít jen žít,jen žít,to vždycky jsem si přál.."
Nechápat,jako křivdu na sobě páchanou.
Obal na dřevěnej spacák.
Myšlenky mladé.
Snít.
Sny neodhánět.
"Vejdi ke mně do snů.."
Kdokoliv.
Jenom do snů.
Těžkých snů.
Těžkých?
Hořce úsměvných.
Bavících.
"Čekej tiše,až mraky měsíc rozpletou,
pak se dej ,na cestu známou ,staletou.."
02.03.2009 10:31:22 | stálý odkaz


setkání s etikou

Dostaneš se do nemocnice.
Né,že bys marodila,máma trošku hapruje.
Interna,okresní nemocnice.Špína Uklízečky.Prachy nejsou.
Sedíš ,hodiny sedíš.Čekáš.
Nikde se nic nehne.
Těžkej vzduch.
Bílej plášť se nemihne.Ambulance.
Tlaková špička.Čekat se musí.
Názor na smrt.Nikomu nevadí.
Najednou vadí tobě.
Klepeš.Nesmíš.Víš že nesmíš.
Máme toho moc.Čekat.Neklepat.Nerušit.
Oběd.
Ne tvůj.Mámy unavené,staré.Té taky ne.Lékařů.Personalu.Čumíš.Velké rojení.
Klid,slyšíš ticho.Ticho léčí.Dlouhé ticho.
Ticho všech ukázněných.Čekajících.
Rána,dveře letí,cosi vjíždí do dveří.
Unavena čekáním,nevnímáš.Zatím.
Vozejk.Hromada.Něco přikryté.Celé.
Celé ne,vidíš černé ponožky.
Záchranáři v červeném.
Někam to vražte.Není kam.Tady to stát nemůže.
Vrazej.
Nohy ti neurazej.
Šťastnej den.
Nevidíš malé černé nohy.Vydechnutí.
Známej.Ne tvůj.Rychločervené.
Co je? Pohled , brada směrem k vraž to někam.
Znáš to.Leželo to v parku.
Špína ,puch,infekce.
Vidí.Všichni viděli.
Gumové rukavice.Je dobře,že je máš.
Musím,přece něco nelapnu.
No jasně.Jdete večer do hospody?
Domluvu na večerní řádění nevnímáš.
Pozoruješ kmitající,kecající zároveň,gumové rukavice.
Běhaj,sahaj na vraž to někam.
Sahaj na všechno,kolem tebe.
Kliky.I u WC.
Jsou všude.
Mávající před kamarádem.
Co s ním bude v hospodě sranda.
Večer.
Gestikulace.
Pozoruješ rukavice.
Vtírá se myšlenka.
Neupadne něco?Neodletí.
Vozejk.
Teď,ten pravej.
Neprůhlednej,jakoby skleník.
Máma spí.Dobrý je to.Nevidí.Neví o nezájmu o ní.Neví,že čeká.
Ambulance.Interna.
Vkládáš do nich naděje.
Každej vkládá.Naděje na život.Někdy poslední.
Vraž to někam.Byla poslední.
Konečně odbavení.Další a další.
Zapněte běžící pás.
Platíte,nebo to hodíte na kraj?
Zaplatíme.
Dlužní úpis.Na třicet korun.
Tvůj údiv smeten.
Nelze vzít peníze.
Lze s dluhem dojít.Doběhnout.
Recepce.
Soukromí.Hovor se známým.
K večeři bude..
Zaplacen dluh.
Kdyby nezaplacen,každý den dalších deset korun.Prodleva.
Prodleva .Ambulance.Tvoje prodleva.Za třicet korun.
Máš prodlevu zaplacenou.Celodenní.
Zadarmo.
Máma v pořádku.
Nebrbláš.
V pořádku.Tlak lepší.
Není dobrej.To víte stáří.
Domu.
Konečně domu.
Naděje.
Etika.
Vyučuje se na medicíně.
Víš to.
Naděje.
Vraž to někam.
Snad umřelo ,jenom tak,že chtělo.
Nebylo snad infekční.
Probíhá hlavou,když drhneš.
Ruce,oblečení.Sebe.Mámu.
Myšlenky na prožité.Nevydrhneš.
"Já miluji jen vás a vaše oči šedé.."
Parafráze se nabízí.
Já miluji jen vás a vaše pláště bílé.Kolik je v tom krás a lidských zklamání.
Z vás nikdo nepomůže rád,to strach ti nahání.
Být hrdý na to že vaše platy,už Evropu dohání.
Svědomitost,um ,pracovitost,lidskost,nenadřazenost.
Vystudování i za tvoje prachy.
Uvědomění si toho.
Pochopení.Pochopení konečné.
"jdou po mě jdou,jdou jdou.."
Jdou,věří.Věří,že když je nejhůř.
Doktor je hlava .Doktor ví.
Ví,často ví a Bůh zaplať za to často.
To ostatní,zvládneš sám.
Když musíš.


27.02.2009 12:19:35 | stálý odkaz


Mít se rád

mít se rád,někdy nejde.
Nefer hra,špatné svědomí.
Imaginace,krásné hraní,lži ,podvod.
Nemáš se ráda.Není ti to vlastní.
Říkáš si,všichni lžou tobě,nikdy nevíš proč ta potřeba.
Zkusíš to,jsi zhnusena,sama,sebou.
Použití psaní,s myšlenkou teď někoho dostanu,dojmu.
Hnusné počínání,na netu využité ,jako zbraň.
Pláč,osud se nezachoval,partner taky ne.
Já jsem dobrá,dobrej.
Všude samé svinstvo.
Funguje to. Lidi baví špatnej život druhých.
Hlava ti to nebere.Nemají se rádi?
Taky to zkusíš.
Sladce,poeticky.Jsi jedno porozumění.
Funguje to.
Je ti z toho divně,není to tvůj styl.
Neubrečenej ,tvrdej život je ti blízkej.
Nevíš proč někomu ničit den,kazit chvíli ,svým trápením.
Čteš ,ráda čteš lidské příběhy.
Nepoznáš,co vlastně v nich je.Snad moudrost jiných,je nutí,nepoznávat vlastní.
Možná je lepší,být za chudáka životem zbitým i když si to ani nemyslím.
Někdo se chytne,dá útěchu.
Pak údiv.Chytil se i utěšení bylo.Jednou a nazdar.
Pak nářek.Co je to za hajzla.
Proč já.Proč zase já.
Znova ,se stejným nábojem.Jednou to vyjde.Nevyjde.
Další využití,zneužití,použití.
Vydírání lidských duší.Čím větší,tím líp.Těžko.
Už jenom další hry.Nepodařený,hnusný.
Život běží.Dává rány.Rány?Přece je čekam,když hraju nefer.
Mít se rád.Milovat lidi.
Nemystifikovat,nelhat.
Imaginace, do pohádek s ní.
Přijímání žití bez dobrého konce i s dobrým .Zůstat Člověkem.Nehrání nefér her s použitím na druhého.
Nevydírání.Duše,druhého.
Silnej kalibr.
Je hodně citlivá.Jako tvoje.
Někde už otrlá. Využití plačícího,divné potěšení.
Humor,smích,dobrej dar.
Málo využitej,nežádanej.Škoda.
Tak zůstaneš svá,bez podvodu,s ulevným humorem.
Lhaní opět vyhodíš z mozku.
Necháš tam radost.Přijmutí zlého,nepřenášíš jinam.Neničíš den.
To umíš.
Smát se umíš.Neopouštět vytrvat a je to dobrý.
Občas být i básník,to taky umíš.
Bez podvodu,sama ,sebou být.
Celý život,to umíš.
Už nic nezkoušet.
Hra tě baví.Fer hra.
To je tvůj smysl života.
Podřadné hry,zahodíš.
Ráda.
"Hrát prý se má,jenom s tím co máš ,co znáš.."
Trumfy necháš v rukávu,falešným hráčům.
Víc,než ráda.



26.02.2009 07:22:14 | stálý odkaz


vzpomínky.

Pro Marcelu a lásky mé,vytracené.
Vyvanulé.
Narozeniny,rekapitulace s lehkým úsměvem,mlhou v očích.
Bez hořkosti.
Vzpomínka první.
Devátá třída,málem tě utopil.Prázdniny,vyhřátej vzduch i voda.
Rande,koupání,blbnutí.
Neví,jak si sáhnout,jak na dotyky.Ve vodě ano,tam to jde.
Potopit,podržet pod vodou ,sáhnout si.Nechat nadechnout,znova.
Dotyky nevnímáš,chybí vzduch.Konečně konec,úleva.
Konec lásky,to víš hned.
Po delší době víš,že je na pravidelné stravě.Ublížil,zabil.
Tenkrát,to nebylo asi v něm tak silné,přežila jsi.
Vzpomínka druhá.
Fotbalista,kluk jako panna.Je ti sedmnáct.
Skromnej mezi elitou,veselej.
Krásné večery u rybníka ,s koupáním.Bez nebezpečí.
Najednou zadumanej,smutnej,teskné oči.
Upřímnost musí ven.Starší děvče doma,Starší,než on.Má jí rád.Tohle by neměl.
Ubližovat ne.
Další posezení v erotické atmosféře,hodně povídání.Nic víc.
Skvělé večery,radost z přítomnosti.
Jeden večer se nepodařilo,nebo ano.Moc napětí pro oba.
Konečně polibky,dotyky.
Zaseknutej zip.Rifle.Tvoje.Nepovolil.
Uvolňující smích,nevíš jestli radost,nebo škoda.
Přijela.Bylo jim spolu dobře,kdesi na hotelu.
Po čase setkání.Smutek v očích.Musí se rozloučit,oženit.
Miluje tě,zachová se jako chlap k ní i k dítěti.
Sama.Sama na místech,kde chybí on.Trpce kouzelné vzpomínky.
Uběhl čas,přijel,našel tě.Ptal se po sousedech,dozvěděl se.
Stál před tebou ,tvůj vysněnej.Rozvedenej,ty vdaná.Nic nešlo vrátit.
Míjení.
Nevíš o něm nic,nevíš,jestli žije a jak.Víš,že kdyby přijel,přijmeš ho.
Vzpomínka třetí.
Mladší kluk,tramp.Pozornej,mazlivej.Miluje celej svět,holky.Všechny.
Jeho oči tě pozorujou i když řádí s jinejma.Nikoho k tobě nepustí blíž,než unese.
Vydováděnej s ostatníma,odchází s tebou.Krásnej pocit.
V nejlepším vzpomínka čtvrtá,bolestivá. I dnes.
Silné přitažení,oboustranné,k zalknutí.K zástavě dechu.
Dlouhé vlasy,oba.Myšlení,stejné.Začneš větu,nemusíš pokračovat,on ví.I ty víš.
Květinové děti.Ochutnání marjánky nic neříká.Korálky.
Volnost v létání,žádné pády.Dychtivost.Ruce,hra rukou,tanec ,jenom tak v přírodě.
Vítání a loučení se, se sluncem.
Je ti devatenáct.On je starší.Student.
Blbej rok,nejhorší v životě.Ruská kolona.Neosvětlená.Prasklá hlava.
Nádherná,myšlením,vším.Burcující letáky na silnici,nasáklé krví.
Konec všeho.Jeho,tvůj,dítěte v tobě.Lásky.Na dlouhý čas života.Mrtvo.
Vzpomínka další.
Táta tvých dětí.Hodnej ,hezkej kluk.Nechceš se vdávat.Ukecávání,ukecání.
Mladej,mladší.Jeho studia,tvůj život a dcer,mimo něj.Pět let.
Týden dobrej,víkendy s žárlivou,jeho tématikou.
Pak společnej život.Směšná,ubíjející utkání.
Desátej rok,všechno končí,nikdo nebrečí.
Narozeniny třicet pět.
"Já světem táh,jen tak s celtou,dost jsem pod širákem spal.."
Ty a dcery.Život pracovní ,školní.Víkendy ,příroda,vandry světem.
Utíká to,nějak.Nějak dobře.Kus života.Dobrýho.
Další narozeniny,čtyřicet.
Láska,skoro dokonalá,narušená.Kamarádkou.
Už jednou popsáno,v "konec poznávání"
Konec s láskama,neláskama.Když příroda řekne,občasná splynutí.
Splynutí pohlavních orgánů.Duše je už mimo.
Hledala jsi zapomenutí,
kde k nebi se tyčí skála.
Kde vody jsou stříbrné,
kde věž bez vzpomínek,by stála.
Padesátka.
Dobrej věk,hodně přátel,trampové,osadníci.Občasné polaskání.
Jen tak,mimochodem,že je dobře mně i tobě.Ahoj,zase někdy.
"Jednou je málo,desetkrát moc,pětkrát to stačí,za celou noc.."
Síly a chuti k sexu je dost.Jenom k sexu.
Čas pádí.
Šedesát ,skoro.
Ještě naděje na nějak společný život.Stále osada,kamarádi ,kytary a rum.
Zastav se holka.Má rád fossilie,složení země.Málo se vidíte.Konec neodvratný.
Oběma stačí.
Mihne se mladší muž.Spojí téměř vše,co v životě jsi měla.Chvilka.Zaplať Bůh.
Znova emoce.Jsou skvělé.Opatruj ho pane.
Zůstane už navždy v mysli,snad i jako kamarád.
Pokus o podfuk.Mladý muž.Jenom psaní.Krásné.Neumíš se odpoutat.
Uvědomuješ si včas,že takhle ne.Nostalgie,nicota.Zbyla.
Uvědomění si,že ferovost,je tvoje hra.
" Jo,to jsem ještě žil,jo to jsem ještě žil.."
Žila bys,kalendář je proti.
Už jenom.
"Tam,kde zem duní,kopyty stád,znám plno vůní,co dejchám ,je tak rád.
Čpí tam pot koní a voní tymian,kouř obzor cloní,jak dolinou je hnán.."
Ne nehlídáš stáj,jenom parafrázuješ.
Když slyšíš vítr dout,prosíš,ať jim poví,že máš v srdci troud.
Kdo ví,až se dozví ,z větrnejch stran,že dál,jenom pro ně,tu voní tymian..
Příjemně ,mile ,úsměvně,se zamženým okem,vzpomínáš.
Nemyslíš co bude dál.
Přešel život,ubylo sil,
zvolna únava tě sklála.
Soumrak se nachýlil,už nejsi pevná skála.





22.02.2009 20:26:26 | stálý odkaz


Taky holky.

Osada.
"Tam,kde šumí proud.,"
Kdepak,tam ,kde šumí temné hvozdy a občas slyšíš ticho.
Boudy ,budky, kadibudky.
Lebka krávy,vybělená ,nazdobená.
Pro turisty vyvěšená,popsaná, poslední Brdolos ,
zastřelen hajným,leta Páně.
S dodatkem,
stačí si povšimnou a hlavu zvednout.
Pod oblaky v modrém azuru ,občas ukáže se Brdel.
Zdejší kopie ptáka z orlických hor.
Ano,všichni vědí,ten původní je orel.
Turisti věří,nevěří,jak kterej.
Záleží na únavě,žízni a tak.
Dobré žití.
Jezírko,lom,ohniště.
Holky,klucí.
Pokus ,jenom tak o zimní vandr.
Co ještě vydržíte.
Něco na přežití,rum,konzervy.Taky něčím škrtnout ,aby bylo.
Kdo hulí, cigára a odchod.
Holky,klucí se budou opatrovat u ohně a pivního sudu osady.
Vzpomínat na vlahá těla svých družek.
Těžko.
Krásnej den,zima.
Rum k tomu pochodu a čím je ho víc,tím se nálada zvyšuje a zima se jeví nepodstatná.
Pozorování přírody k tomu smích ,uvolněný,rumový i bez.
Den jako z pohádky ,
Z jaké,to je jedno.
Z nějaké.
Podvečer.
Hlad,vepřová konzerva,namazat na chleba,cibule a ..
hele lečo a bez klobásy.
Nevadí,někdo to asi ve výrobě pomotal.
Noční spaní,nic moc,chlapi chyběj.
Poloha lžiček,to je věc,jenom se všichni najednou obrátit a je to snesitelnější.
Ráno, radši proběhnout dát horký kafe.
"My čekali jaro,ale přišel mráz.."
Další pěknej den,už chybí jenom Ivan,mrazík je.
Večeře,oheň,kytary,kamarádi co se potkaj.
Jen tak se potkaj a ,pobydou a jdou světem
"Život je jen náhoda.."Máš chuť majoránky ,lásko má.Její vůni máš.."
Hovězí konzerva.
Lečo? Další,lečo a lečo.
Ten parchant.
To bude mít drahý.Vyměnil popisky,že nebyl línej.
Po čtyřech dnech zeleninových hodů, na osadě.Konečně.
Teplo boudy,chlapské náruče je příjemné.
Myšlenky na pomstu,příjemnější.
Láhev,jedna holka sbírá staré,není problém.
Vyvedený i s patinou,krasopis.Souřadnice.
Asi kdyby už nebylo návratu.
Musel jsem odejít,dálky volaly,poklad,co jsem zakopal,jednou vyzvednu.
Psáno roku 1926.
Uložení pomsty do skály, sněhu je dost.Zatím přikreje.
Jaro.
Konečně jaro ,slunce,jezírko,už zase mění barvu.
Ukazují se ropuchy,mloci,čolci a raci,těch teda přibylo.
Nebude kam šlápnout v létě při koupání.
Klucí,ozývá se osadou,mám flašku.
Fajn,tak nalej.
Volové starou flašku.
Poradní stolec ,opatrně ,neponičit.
Baby jděte si po svým.
Tajemné pohledy po přečtení,dělání,jakoby nic.
Vytrácení se mužské části osady.
Krumpáče.Lopaty,motorové pily,kdyby asi strom vadil.
Celé odpoledne kravál,smrad benzínu,oleje.
Jejich odhodlání najít,rovno tvrdnoucímu betonu.
Hajnej.
Je tady někdo?Co tam krtkujou?
Překopali skoro celý polesí.
A to je jedno,aspoň to trošku po zimě načechraj.
Dám si kafe holky a počkám.
Krásné odpoledne a podvečer ,povídání s hajným,rušené,
ale jenom málo činností ,všehochtivých.
Zatracený příšeryyy,rozlehne se lomem,nese se nad jezírkem.
A jeje,došlo jim to moc brzo.
Ta flaška je stará,ale má novou gumu.
Volové,někam do mě vražte rum,než je zabiju.
Poradní stůl.
Moc velká únava na myšlení.Vymýšlení pomsty.Je dost času.
Klucí večeře,bramborák,skvělej.Zelnej salát.
Pivo naražený,kytáry naladěný ,holky přítulný.
"Tom dostal jednou nápad,když přestal v boudě chrápat,
že má se něco stát.
Že byl kluk jak jedle on vypravil se hnedle a odjel na západ.
Sebral si svojí kytáru,dal si nalejt Whisky -Brandy v báru a..
a jel zlato vyhledat"
Tady by se snad mělo dneska zpívat něco jiného.
Už s úsměvem a příslibem v čarokrásných odrazem ohně,slibujících očích.
Já tě v noci vyučím.






21.02.2009 13:12:51 | stálý odkaz


Holky.

Když už si tak povídáme o ženských.
Kamarádi.Manželé.Děti tři.
Ona blondýnka,ke každému ,přeslazeně chápavá,
oblíbená,milovaná,bez rozdílu pohlaví.
Jenom ty se divíš.
On umudlaný,otrávený,hladový i po sexu s vidinou blafu k večeři.
Točí celej den volant.Je silnice král.Nic víc,asi.
Erární oblek,modrej,jinak nic.
Ona plné skříně hadrů,před sebou každodenní otravnou činnost,
co na sebe.
Pozornost dětem,hádajících se ,před odchodem do školy o jeden pár špinavých ponožek.
S vidinou,aspoň nějakého oběda ve stravovně.
Radost celý týden.
Ptáš se,co myslíš,že děláš holka.
Žiju,jednoduchá odpověď.Myslím si,že nikomu neubližuju.
On občas zajde na kafe,jak to děláš,sama s dětma a máte všechno?
Slzy v očích.
Ani nevím kamaráde,nějak to šlapat musí.
Nestíhám plnit rozmetadlo,není co žrát,asi to vzdám.
Máš krásnou ženu,příjemnou,říká každý,určitě kvalitní sex.
Sex jenom ,když jsem hodnej a už hodně dlouho zlobím.
Taky si to myslíš,že je taková,jak jí viděj?
Nebreč,jsi chlap.
Vím,nezvládám,končím.
Vodíte se za ruce.
Musím ukázat spokojený vztah.Jinak není připuštění.
Každá královna má svého šaška.
Povzdechne , odchází.
Ahoj holka,volám z Prahy,úsměv v hlase,velká změna.
Mám práci a babu.
Nekecej,teda povídej.
Přijeď,uvidíš.
Příjemná,neznačkově oblečená,elegantně ,sportovní paní.
Oči,ty oči,tam je všechno.
Nechtěla jsem,on to tak chtěl.
Proč se omlouvá nechápeš.
Vidíš čistého,veselého chlapa.
Plamínky v očích.
Vedle príma ženský.
Měl štěstí,říkáš si.
Jsem to snad nepodělal.
Vím,vím,že cestou svou ,musíš dále jít..
Pusa od obou na rozloučenou.
Ahoj,taťka mě opustil,co mám dělat?
Vyšvihni se do značek a je to hračka.
Děti mu fandí.
To víš děti,nikdy nevíš,jak se zachovají.
Ty jsi všechno věděla.
Nevěděla,tušila.
Co bylo špatně,co má teď lepší?
Nevíš? Zapoj mozek ,až budeš vědět,najdi.
Chlapů je,vždycky říkáš.
Dostanu ho zpátky,jsem dobrá.
Nedostaneš,je zase chlap,
je rád šaškem pro svou novou, uchechtanou královnu.
Nemá sex za odměnu,je sexem utahaně rozesmátej.
Ona taky.
Nevoděj se za ruce ,strkají do sebe ,jako děti.Milujou se.
Krásnej pohled na znovu nalezenej smysl života.
Jsi zlá?
Ne nejsem,v tomhle případě,jsem upřímně ,česky závistivá ,ale taky přející.
Zatraceně přející.


21.02.2009 00:46:25 | stálý odkaz


Pochyby

někdy děláš věci,
co ani nechceš.
Nebo chceš a schválně uděláš,nevím.
To s tím psaním,
jenom tak,nápad.
Potřeba se někomu vykecat.
Zatím jenom posloucháš.
Někdy už nemůžeš,ale posloucháš.
Mluvit s lidma,tě baví.
Lidi tě baví.
Je jedno,zda docent,nebo kluk od soustruhu.
Každý má svou lidskou cenu.
Se ženskejma ti to nejde.
Jo dvě holky ,co znáš jenom virtualně,
tak to je třída.
Nádhernej humor,smích sám nad sebou,nádhera.
Pár přátel klučičích,už vytříděný vzorek.
Na setkávání se ,ani ne.
Popovídat,zasmát se a zase ahoj.
Jeden jo.S tím opatrně.
Jak říkal,šlo to do moll a to bylo poznat od začátku.
Tak zpátečka a přiznání.
Krásné verše,
stříbrný vítr,by určitě osvěžil setkání,ale kdyby,nebylo to zatracené kdyby.
Na něco,už je opravdu pozdě.
Čas je neuprosnej.
Už víš spolu s Betty MacDonaldovou,"Co život dal a vzal"
Taky víš,co už nikdy nedá.
Tady končí pochyby,už víš a to je někdy smutné,
ale především je to vyrovnanost a umění stárnout.
Stárneš ráda.
Někdy se zdá,že ti to moc nejde a slza to prozradí.
Slza,když si rozumíš s někým a víš,že musíš s pravdou ven.
Naděje se nemají dělat plané,neuskutečnitelné.
Přijde poznání,rozloučení.
Mírnej smutek ,smutek ze sebe .ze svého počínání.
Pak se patří omluva i když nebude nikdy šeptaná,ve chvílích,co by se zdály být úžasné.
Je tady a napsaná,tak platná.
Odpověď,už nebude.
Končí krásné psaní,končí snad i zklamání příjemného,až k nedýchání muže.
Konec hrátek podivných.
Tvých hrátek holka.
City druhých,jsou nedotknutelné a ty to víš.

18.02.2009 18:03:13 | stálý odkaz


konec poznávání.

Jsi na konci.
Zjišťuješ,vše se opakuje.
Kluk,kamarád,
po dvaceti letech ti bylo zase fajn.
Hospůdka,kamarádi,vlahé noci s komáry u řeky.
Ráda jsi tam jezdila,kytara,oheň a ten blaf,co se pekl v lodně na ohni.
Víš ,co je to lodna? Lidi od masa vědí.
Syrečky,cibule,pivo,hodně piva ,velkej smrad,velké žrádlo.
Hodno schopností kamaráda.
Společné vandry,společné cesty nocí,přírodou,společnej skoro život,
děti odrostlé tvé péči.
Krásné časy,volnosti,poesie,pochoďáků i myšlenkových.
Kamarádka,
holka z velkoměsta,zajímavá pro kluky.
Tlustá ,uťápnutá,vdaná.
Deprese.
Neřvi holka,jedem za klukama,tam maj rádi tlustý
Pohled,ty ale nejsi.
No nejsem,nevadí,uvidíš,dobře bude.
Viděla,kamarád viděl a ty taky.
Tu noc,jsi neměla ,ani kamarádku,ani kamaráda,ani nic v hlavě,pusto.
Odjela jsi,ona zůstala.
Nebojuješ divné bitvy.
Prodala jsi jim i tu hájovnu,kde bylo napřed dobře vám,pak jim.
Uťápla ho,uťuťala,taťkama,miláčkama ,zlatíčkama,umlátila.
Zapoměl na výzkumy,už se mu ani nedařilo.
Děti opustila.Ani za nima nesměla.Byl sobec,despota,najednou.Ona,sedí na hájovně ve tvém houpacím křesle,vyšívá a raduje se,dostala ho,
je její,jenom její.
Hadí úsměv ve tváři.
On ,kamarády opustil,vandry vynechal,o osadě,jenom sní.V práci bez uznání.
Pivo po obědě v neděli,doma,lahváč.
Jeden.
Když víc,žulové oko.
Její.
A večer odmítnutí.
Stojí s motykou v záhonu,vymýšlí keříčkový kedlubny,
říční ponorky,cestu ven.
V uších mu zní,kytary,vítr a praskání ohně.
Melodie písně,
"Plání se řítí,sedm dostavníků.
Stačí jen mávnout a jeden zastaví.
Sveze mě dál,za pár dobrejch slov a díků,
ten kočí,co má modrý voči laskavý.
Hija,hija hou,dlouhá bude cesta,
dlouhá jako píseň ,co mě napadá,
sám když večer stojím,sám proti slunci,který právě zapadá."
A tobě bylo holka čtyřicet.
Pak,je ti najednou o dvacet víc,
přeskočilo,přelítlo, pár milenců,nestojí za to,ani vzpomínat.
Najednou čteš,valíš oči,nevěříš.
Nikdo nerozumí,těm žalmům,ty víš,poznáváš,už jednou poznané.
Kecáš dvakrát.
Pak vzkaz,
samozvaná kamarádka.
Otázky,moc otázek na tvůj vkus.
Co to píše ten chlap,hrubosti,neurvalej,zloba.asi nějakej divnej,skoro úchyl,co?
Ba ne holka,ty se snaž,číst ,vidět,neodsuzuj,na to nemáš ani právo.
Je plný citu a poesie.
Krásnej blázen.
Tak se nezlob,já se budu snažit,lidi chápat.
A ty se nezlobíš, najednou víš,už to znáš.
Naučí se to.
Bude hodně chápavá,podbízivá,sladce lákající.
Najednou jsi zase ve vzpomínkách a vidíš,co bude.
Tři byli,
klucí v tvém životě,co stáli za zastavení.
První,odešel,když ti bylo dvacet,na vandr a asi se mu tam líbí,
všem se tam líbí,nevracejí se.
Ten odešel s pocitem a silou orla,volného,silného.
Patřil mu svět i ty.
Druhý,ten stárne a sní na hájovně,
občasná setkání,
tebe jsem holka vždycky miloval,
neříkej to,tvoje žena to slyší,bolí jí to.
Kašli na bábu,jdeme na panáka.
Na rum,nic víc.
On si svůj podělanej život,nějak dotrápí.
Říká.
Neslyšíš to,nechceš slyšet.
Třetí,možná dopadne líp.
Ona volá ,pořád volá i když mluvíte telefonem spolu.
Nějak to ani moc nevadí,ale ruší,pořád ruší.
Ani nevíš co ruší,jenom ten pocit,je vtíravej.
Jak se máš holka,on stačí říc a promiň,mám druhej telefon.
Ona uhání,užene,uťuťá,uvrká,uvrní.
Možná ne.
Možná tenhle chlap se nedá.
Neuťápnutej,hodně dokáže, s ní v zádech,
přistřižená křídla orla ,na kačera.
Hysterické oblouky,žvatlání,ty mě nemáš už rád?
Cinty,hnusné zbraně.
To se tě netýká.
Víš co holka?
Buď ráda,že jsi nikomu život nezničila.
Neufňukala,nevydírala,idiota nedělala.
Nechala žít a odlétat orly i ty,co bys ráda možná podržela.
Začínáš poslední dvacítku,
těžko máš tu svíčku dlouhou tak,že by jich bylo pět.
Tři končí a kolik bude z té další..
Stačí pár,konec další dvacítky,by mohl přinést,
zase něco,co už znáš.
To nechtěj.
To už opravdu ne.
Na poznávání i na jeden život ,stačilo.
Poděkuj a ..a už nic.


17.02.2009 21:09:20 | stálý odkaz


Drobky.

Drobit se nemá.
Jednak si nasviníš a nebo někomu,ale to je o něčem jiném.
Jde o to,nenadrobit někomu ,trochu lásky,trochu odmítání,trochu zájmu,trochu..co?
Cokoliv.
Nerozdrobit se sám.
Dát kousek tady,kousek tam a tam a najednou nic nemám.
Vím to,ale to ,co se ve mě tvoří,to musím dát.
Pole dobývaná,jsou tak sladká,přeslazená.
Užít si ten pocit,že jsem žádanej.Nevšední pocit.
V tu chvíli,jestli přetrvá i pak,to se moc neptám.
Není to v mém zájmu.
Dohoda,ta musí být.Ty a já ,dobrá spolupráce,souznění.
Jo,ale souzni jenom tak,jak já unesu,jinak nic nedávám a nedám.
Marnost počínání.
Nemá výsledek.
Možná je to tak dobře,snad je moje volba dobrá.
Jsem svůj pán,neruš moje kruhy a jsem tvůj.
Jsem tvůj,když já chci.
Ty si klidně čekej,přemýšlej.
Nepřemýšlej,stejně nic nevymyslíš a jednou i ty ten krajíc rozdrobíš a usneš .
Sám,sama.
Je to lepší,stejně by nikdo nebrečel.
Už je vyprahlo,slzy nejsou.

17.02.2009 00:35:51 | stálý odkaz


být člověkem

když,už mě sem prskli,
tak se snažím.
Ono někdy to snažení,to má teda dvě strany.
To se můžeš zbláznit a myslet si,že někomu třeba tvoje kecy pomáhají,
že přijmutí,je pro něj hodně,že to potřebuje.
Ale to si jenom myslíš,on to totiž potřebuje všude.
To né ,že bys byla tak dobrá kamarádka a pomohla mu.
O tom to není.
To takového zoufalce přitulíš,věnuješ mu čas i svůj domov na pár dnů.
proč to uděláš,ani moc nevíš.
Mluvíš nekonečné hodiny s ním o něm.O tom,čeho je plnej,co nechápe,jaká křivda se mu stala.
Týden jo.I spát chodíš jinam,aby měl v noci klid,aby si odpočinul.
Když pak říká,že to pomohlo a hodně,moc mu to nevěříš.
Ale to už tě nemusí trápit,on už je jinde.
Myšlenkama.
Opouští to tak známé dno,dostává znovu křídla a ty víš,že tě v tom rozletu,už jenom mine a volný se vznese k novým zážitkům.
Ještě tě neopouští,rádce i když vyžranej a kouřící,co on tak nemá rád,se na telefonu,vždycky hodí.
Tam to není vidět.
Tak se občas dozvíš,jak pokračuje v životě,kolik skalpů pověsil na hřebík a jak to nepomáhá v původním trápení,nepřijetí,odmítnutí .
Jak si vyzkoušel i bitevní pole s rudou zeminou,co v tom kraji teče po deštích po silnicích a je to kouzelný pohled,na tu úrodnou část naší země.
To se ale nedozvíš od něj.
To je zase opatrnej,co kdyby tě ještě potřeboval.
To ti ochotně povypráví ona na tři fáze ,konečně uspokojená,když to před tím,měla s každým ,jenom na dvě.
Trošku si říkáš,hele hrochu,kam se cpeš,ty jsi zahlcená starostma dobyvatele,že ti hlava blbne a koukej,jak se jinde daří.Tři fáze milování,rozdává.
Stačí k tomu něco podotknout ,ale je to blbost.
Dozvíš se nežer a nekuř,něco se sebou dělej a budu u tebe,každý víkend.
Velká samolibost,sebestřednost.
Tak zbývá jenom říct,koho a nebudu sprostá,mazlíš,tomu své písně o všech křivdách svých,narvi do palice.
Je jedno,na kolik fází to rozdělíš,
I kdyby se mi nepodařilo,vypadat jako rocková babička ,tak si užiju život.
Ale bez fází,bez starostí,bez pocitu,jsi dobrá,hlavu bych bral.
Tělo si dám jinde.
Tam,kde udělám další umělecké dílo,k tomu já přece potřebuju inspiraci.
Ochotné jsou všude,já dám tři fáze ,ty nažrat a teplo domova a pak se to tvoří.
Jo,jo.
Tam se myšlení nevyžaduje,taky k čemu?
Stačí roztažená,ochotná,připravená.
Taky jsem dostala přece odměnu,ani nevím,jestli byla třífázová.Tak co si vlastně stěžuju.
Nestěžuju,zabalím bágl a jdu dál světem.
Potkávat ty,co je jim dáno,být člověkem.
S pousmáním,nad rozdáváním drobků.





16.02.2009 08:30:15 | stálý odkaz


lži

lhaní je přirozenost člověka.
Lhaní se dostaví ve chvíli,kdy byl dán důvod.
Zbytečné otázky,je to zpátky,jako bumerang.
Neptat se,rádoby kamarádky,
neptat se kamaráda,co o něj usiluje,neusiluje.
Nechat volnost běhu života,touhy nechat vyvanout.
Nechat běžet čas.
Pozvat nového nájezdníka.S ním zapomínat.
Zapomínat na utrpěná vítězství,na porážky,co jiným činí radost.
Nechat všechno tam,kam není návratu.
Nevnímat lži,cizí,ani svoje.
Ublížit tomu,co o tebe by stál,dát mu sebe ,jenom část,s myšlenkou na jiného.
Opět ten ďábel v celé kráse.
Neuspokojení,jenom podvod na dalším,co ještě ďáblovi nepopustil uzdu.
Jít ven,prožít zimní den,zhnusena sama nad sebou.
Zhnusena, lidma,co pokrytectví mají vrozené.Jim je dopřáno vítězství.
Budiž jim přáno.
Čas a Boží mlýny,domelou i jejich jásot.
Bohužel,či Bohudík.
Nevím.
Zapomínat pomalu na kamarády,co ani kamarádi nebyli.
Zapomínat na ty,co jim hra fer,je cizí.
Ano,zapomínat.Na satany v nich ,na černotu své duše.
Jít dál i když se čas pomalu krátí.


15.02.2009 11:18:15 | stálý odkaz


zájem-nezájem

po dobytí nového území,
nebo obléhání již jednou pokořeného,
zájem-nezájem o vyprahlost.
Silná,nebo silnější?
S úsměvem v hlasové modulaci.
Výbuch všech pekel,úlevný,vítězný,pokořující,nic nedávající.
Dětinskost,odkazy dětství,mládí,v tom již vyzrálém těle.
Porozumění,soulad myšlenek,velice důležité.
Pak možné splynutí,dvou duší ,peklem nasáklých.
Duší,jiné splynutí ,není možné.
15.02.2009 09:19:32 | stálý odkaz


souvislosti

není třeba hledat spojitosti.
Ten černý,je bezpohlavní,nebo pohlaví obého.
Dlouho spí.
Pak zásah silou nezvladatelnou,umanutou.
Pokouší,nenalézá,nechává vyprahlost.
Znovu dobývá,čaruje,odmítá.
Nic.
Ticho.
Vyčkávání.
15.02.2009 09:15:27 | stálý odkaz


pocity,city.

Milovat ďábla ,
v tom horkém,pulsujícím,vláčném těle.
Bez otazníků.
Duši černou,snažící se dostat ze sevření,lidské ,stále ještě nevyzrálosti,
člověčího tápání.
Mocná síla,čelit všemu,co se podepsalo ,v dílech běhu života.V duchu pekel.
Člověk, v tom běhu časem ,hledání spásy,je neviditelný,nevýrazný.
Znova otazníky.
Není třeba se ptát.
Chápat,je dobré.
15.02.2009 09:04:50 | stálý odkaz


časy ďábla

Podivný úsměv ďáblův v hlase,
stíná hlavy s větší razantností,než výsměch očí,všech satanů.
Pán,svůj pán.
Pokořující bitevní pole česka i moravská s nábojem dobyvatele,marnost nad marnost.
Pole opuštěná,nezajímavá,neplodná už ničím,umírající,přírodou vyřazená.
Hledání spočinutí,marný boj.Zanechán úhor ,ještě vyprahlejší,než jeho mysl.
Zbývá modlitba za pokořená území,za návraty pekelníka z bojů,bez dalších šrámů.
O duši není nutno se obávat,postrádá smysl tam,kde nic není.
Vyprahlost dobytých brázd,časem osvěží blahodárný déšť v podobě nově vstanoucích Avarů.
V srdci satana,přetrvá neklid,ve žhavém těle,chtivém,všech požitků,ledový stín.
15.02.2009 08:38:21 | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se